Za svou dosavadní hudební dráhu jsem objel už pěknou řádku festivalů, ale vysokou úroveň mělo jen pár z nich. Pamatuji se na skvělé Bratislavské Jazzové Dny, kde jsem hrál se svým triem asi v roce 2000. Vynikající organizace, skvělé publikum a celková atmosféra. To se nepodaří vždycky, ale je pravdou, že je to také hodně na organizátorech. BJD organizuje léta Peter Lipa a dělá to hodně dobře. Servis pro muzikanty byl vynikající. Přes skvělé zázemí, ubytování, šatny, občerstvení, honorář až k výborné prezentaci kapely na pódiu. Publikum už má ve svých rukou zbytek atmosféry a v Bratislavě bylo publikum opravdu skvělé. K nestandartním službám organizátorů například patřilo i to, že kapela dostala ihned po skončení vystoupení videozáznam koncertu na videokazetě! Jedním slovem paráda! Od té doby jsem nic podobného nezažil a to ani v zahraničí. Musím však uznat, že nedávno se mi podařilo zažít taky skvělý festival, který má našlápnuto na opravdu vysokou úroveň. Má to sice ještě mouchy, hlavně co se ubytování a honoráře týče, to je zřejmě také otázka sponzorů, ale jinak paráda. Jednalo se o Jazz Fest Brno 2008. Velkou zásluhu na skvělé atmosféře mělo především publikum, ale pořadatelé do toho dali opravdu všechno. Pódium na brněnské Flédě je prostorné a přiměřeně vyvýšené. Za pódiem bylo umístěno velké plátno, na které se promítaly záběry kapely, které snímaly dvě kamery během vystoupení. Také zvukaři odvedli vynikající práci a zvuk byl vyrovnaný a přirozený i na pódiu, což je ojedinělé. Celkový dojem pak byl překvapivě efektní až bombastický. To hodně přispívalo k vynikající atmosféře koncertu. Dál už je to na kapele . Ta musí hrát jak o život a nakrmit publikum tím, po čem lační. Ale jak už jsem poznamenal, je to ve hvězdách a vždy se to nemusí podařit. V každém případě Jazz Fest Brno 2008 byl super a dík za to patří také zapálenému organizátorovi Vildovi Spilkovi a legendě Janu Beránkovi, který se na festivalu také výrazně podílel a navíc ho vtipně moderoval. Škoda jen, že se nedá získat videozáznam vystoupení. Při takhle vyvedených koncertech to obvzvláště zamrzí. Na závěr dávám k dobru jednu z několika pochvalných recenzí co jsem našel na netu a pár krásných fotografií. Druhý den jsme hráli v Opavě ve vinárně U Přemka, kde již tradičně pořádá koncerty Láďa Burda a i když se jednalo o daleko skromější podnínky, koncert byl taky skvělý. A tak jsem si řekl, že budu jezdit opět častěji mimo Prahu abych mohl zase znovu prožít tu atmosféru, skvělého českého publika a organizátorů, kterým na dobré muzice stále záleží!

Pokorného zaujetí ve výrazu i stylu, technická zdatnost a snové melodické linky brzy naplnily zaplněný sál i duše všech posluchačů. Omlouvám se neznámému, který se mnou sdílel tuto atmosféru při objednávce na baru, ale pokusím se jej citovat: „...to slyšíš, to už je zavedená firma, pak to jde samo.“ A šlo. Ani Roman Pokorný, v sestavě s Ondřejem Podhajským na baskytaru a Martinem Šulcem na bicí, se nebál opouštět jazzové vody a vplouvat do vod bluesových, či rockových. Jeho hudba byla jako vítr, který si hraje s padajícím lístkem, chvíli je vynese v prudkých spirálách k nebesům, chvíli jej nechá volně padat k zemi. Hudba nasycená nostalgií, která vás rozesměje i zamrazí, uspí i nabudí, hladí a miluje a vy skoro nevědomky milujete ji. Pokorný upustil od grandiózních předeher, sól, či nekonečných závěrů, zvolil strohý, ale efektní styl a ten na publikum zabral. Jeho hra klouže někde na pomezí jazzu a rocku, kde dokáže skvěle uplatnit svou přirozenost v komponování. Ostatně, když se kytarista rozmluvil o svých hlavních inspiračních zdrojích, přišlo i na jména mimo jazzovou sféru, Jimiho Hendrixe či Black Sabbath a na jeho hudbě to je prostě znát.

Kaplis 4.5.2008